Jak poznáváme stále více a více o dětech, o tom, jak se vyvíjí, je pochopitelné, že hledáme stále nové způsoby, jak je co nejlépe a nejefektivněji učit. To platí zvláště nyní, když je stávající školní systém stále zastaralejší a přestává vyhovovat dnešním potřebám. Nelze se tedy divit, že se objevuje mnoho nových proudů a systémů, které mají být pro naše děti vhodnější a lepší než klasická škola. Jedním z nich je takzvaný „unschooling“. Ten lze provádět pouze při domácí škole, a, jak již název napovídá, se v podstatě snaží být opakem dnešních škol. Mezi určitou skupinou rodičů se stává stále populárnější, a není divu.
Slibuje naučit dítě všemu, co bude potřebovat, a to v podstatě bez tvrdé dřiny a učení, kterou škola přináší. Je však dobré se zamyslet nad tím, zda je skutečně pro většinu dětí vhodný. V první řadě je samozřejmě nutné si říci, jak vlastně funguje. Hlavním principem je zde to, že dítě se nebude učit typickou organizovanou výukou, kdy bude mít třeba hodinu matematiky, pak hodinu češtiny, nýbrž se bude učit, kdy chce a to, co chce. Přitom se využije jeho přirozené zvědavosti a zájmu o nové věci.
A jelikož bude mít samo zájem se to vše dozvědět, bude se učit mnohem lépe a rychleji, než děti ve škole. Tedy alespoň v teorii. Praxe často bývá bohužel jiná, a to nikoliv vinou dětí. Rodiče zde totiž často zapomínají, že děti je potřeba povzbuzovat a vést k tomu, aby se chtěly učit. A to je mnohem těžší, než se na první pohled zdá. Koneckonců, proč by mělo věnovat hodiny tomu, aby se naučilo číst a psát, když může jednoduše sledovat videa na tabletu? Důsledkem pak je, že většina těchto dětí je naopak s látkou velmi pozadu, a často nakonec přejdou na standardní systém, byť v domácím vyučování. Jistě, ani ten není ideální, avšak zde máme alespoň nějaké výsledky, a to se počítá.
